Podívejte se na naše obrázky:
Noha při kroku dopadá na patu a postupně se přes plosku váha těla převalí až k palci u nohy, odkud se odrazí k novému kroku.
V kyčelním kloubu se dolní končetina při švihu pohybuje dopředu. Při stojné fázi se postupně přes střed dostává dozadu za tělo.
Pro koleno je během kroku důležitá stabilita a dokonalá kontrola pohybu těsně před natažením v kloubu a naopak při švihu uvolněnost.
Všímejte si jakým způsobem se vaše dolní končetina pohybuje v kyčelním kloubu (tj. pohyb stehna vůči pánvi). Je pohyb v kyčli při chůzi na obou stranách těla symetrický? Není v některém pohybu nahrazován aktivitou v oblasti pánve nebo páteře? A jak je tomu v případě kolena, kotníku a plosky? Opět si porovnejte aktivitu na levé a pravé straně.
Stejně tak postupně můžete vnímat i pohyb trupu a horních končetin. Soustředit se na všechny pohyby najednou by bylo extrémně obtížné. Vyberte si jednu oblast na kterou se budete v mysli při chůzi soustředit. Pokud najdete nějaké odchylky, pokuste se o lepší symetrii, jistě vám váš pohybový cit napoví, která strana těla se blíží ideálu. Pokuste se tak pohyb nenásilně „vyladit“. Chvilku se jí takto věnujtea přejděte v myšlenkách k další oblasti. Takto můžete postupně běhemprocházky „projít“ celé tělo. Samozřejmě zařaďte i chvilky volné chůze, bez soustředění.
Pro správnou funkci potřebuje končetina perfektní spolupráci s ostatními částmi těla. Velmi důležitá je v tomto ohledu ploska, která zprostředkovává kontakt s okolím při chůzi. Kromě pohybu přijímá noha velké množství vjemů z prostředí. Možná jste se setkali s termínem senzomotorika, který označuje právě souhru smyslových vjemů a pohybových projevů. Jeden ze smyslových vstupů je právě informace z plosky o podložce. Nepodceňujte v tomto směru dobrou péči o pokožku (pedikůru). Aktivujte plosku jak jen to bude možné. Využít zpočátkumůžete různé masážní „ježky“ a jiné stimulační pomůcky. Smysluplnější pro propojení plosky a těla jsou stimulační cvičení při kterých stojíte či ještě lépe – chodíte. Využít můžete různé měkké cvičební podložky (případně obyčejný molitan), úseče, bossu, atd. Výborné je také cvičení a chůze na boso v přírodních podmínkách – nejen na pohodlné trávě, ale tam kde jsou nerovnosti a různorodé i mírně nepříjemné materiály - na kamínkách, písku a jiných přírodninách.
Výbornou kombinací aktivace plosky ve vodním prostředí je Kneippův chodník. Skládá ze dvou speciálně upravených mělkých bazénků či potůčků s oblázky. Jak je pro Kneippovu vodoléčbu typické, používá se střídání studené a teplé vody. Opakovaně procházíte chodníček se studenou vodou (cca 12°C) a teplou (cca 40°C), ve které se zdržíte déle.